DVOŘÁK Rudolf 12.11.1860-1.2.1920: Porovnání verzí
(DVOŘÁK_Rudolf_12.11.1860-1.2.1920) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.11.1860 | | datum narození = 12.11.1860 | ||
| místo narození = Dříteň | | místo narození = Dříteň u Českých Budějovic | ||
| datum úmrtí = 1.2.1920 | | datum úmrtí = 1.2.1920 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DVOŘÁK, Rudolf,''' ''* 12. 11. 1860 Dříteň u Českých Budějovic, † 1. 2. 1920 Praha, filolog, orientalista'' | |||
Byl synem venkovského učitele, 1870 po otcově smrti se rodina | |||
přestěhovala do Českých Budějovic, kde D. absolvoval | |||
gymnázium. Studoval nejprve filologii na pražské univerzitě | |||
(1879–82 u M. Grünerta a J. Košuta). Již jako student byl vybrán | |||
za nástupce předčasně zemřelého prof. Košuta (Grünert | |||
přešel po rozdělení univerzity 1882 na německou část). Díky | |||
stipendiu, určenému na profesuru orientálních jazyků, pobýval | |||
na německých univerzitách, zejména v Mnichově a Lipsku | |||
(1883 po složení rigoróz získal titul PhDr.). 1884 se habilitoval | |||
na české univerzitě jako soukromý docent, a to na základě | |||
přednášky ''O kulturním významu Arabů pro Evropu''. Šíře jeho | |||
zájmů byla značná, mezi profesory, jejichž přednášky navštěvoval, | |||
patřili H. L. Fleischer (arabština, turečtina, perština), | |||
F. Delitzsch (asyriologie), H. G. C. Gabelentz (čínština, japonština, | |||
mandžuština) či egyptolog G. Ebers, později v Mnichově | |||
C. Bezold a F. Hommel; zajímal se dokonce i o etiopštinu. | |||
Podnikal další studijní cesty (mj. do Nizozemska), 1889 | |||
se účastnil orientalistického kongresu ve Stockholmu. 1890 | |||
byl jmenován mimořádným profesorem a členem ČAVU (dopisující | |||
člen 1890, mimořádný 1904, řádný 1908; byl sekretářem | |||
její III. třídy, od 1914 až do smrti generálním tajemníkem) | |||
a 1897 mimořádným členem KČSN (řádným 1908). | |||
Řádnou profesuru orientální filologie získal 1896. 1900/01 | |||
byl děkanem filozofické fakulty, 1915/16 rektorem české univerzity. | |||
D. je považován za zakladatele české orientalistiky (včetně arabistiky | |||
a sinologie), jakkoli během celého života neopustil Evropu. | |||
Zabýval se jak arabskou oblastí, tak Dálným východem, | |||
studoval orientální literatury a překládal z nich (někdy i ve | |||
spolupráci s literáty, mj. J. Vrchlickým – společně převedli do | |||
češtiny klasické dílo čínské literatury, knihu ''Š’-ťing''). Mezi témata, | |||
jimž věnoval významnější pozornost, náležela např. náboženství | |||
v Číně (''Číňana Konfucia život a nauka I–II'', 1887 | |||
až 1889), turečtí, arabští a perští básníci (''Slavný básník a myslitel'' | |||
''arabský XI. stol. Abul ’Alá'', 1916). Studoval též korán, | |||
vznik a vývoj písma, věnoval se hebraistice (mj. překlad žalmů). Některé jeho práce přecházely od orientalistiky i ke geografii | |||
(''Čína. Popis říše, národa, jeho mravů a obyčejů'', 1900; | |||
články o středověké arabské geografii), mj. vydal a přeložil | |||
zprávy o předkřesťanském Rusku od arabského poutníka | |||
z 10. století Ahmada Ibn Fadlána, a dokonce i k biblistice (vydal | |||
překlad ''Knihy Rút'', 1893, a ''Písně písní'', 1895). Prosadil se | |||
i v zahraničí, zejména příspěvky do časopisů, publikoval nejvíce | |||
v Německu a Nizozemsku. Napsal většinu orientalistických | |||
hesel do ''Ottova slovníku naučného'' (kancelář slovníku také | |||
1892–98 řídil). S J. Zubatým organizoval (od 1903) Příruční | |||
knihovnu orientální filologie, základ pozdějšího orientalistického | |||
semináře na UK. Zasloužil se o prvotní uspořádání orientalistických | |||
sbírek v Náprstkově muzeu. Jako k učiteli se | |||
k němu hlásili čeští meziváleční orientalisté F. Tauer, J. Borecký, | |||
R. Růžička ad. 1891 se oženil s Laurou, roz. Novotnou | |||
(1861–1921), měli syna JUDr. Rudolfa D. (1893–1960). Pohřben | |||
byl na Olšanských hřbitovech. | |||
'''D:''' Bibliografie překladů R. D. z orientálních jazyků do češtiny, 1961; | |||
Soupis hlavních prací in: Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté | |||
a iberoamerikanisté, 1999, s. 117–119. | |||
'''L:''' OSN 8, s. 269–270; 28, s. 310–311; OSND 2/1, s. 313; MSN 2, s. 468; | |||
KSN 3, s. 574; J. B.(orecký), Dr. R. D., in: Máj 9, 1911, s. 118–120; | |||
R. Růžička, Prof. dr. R. D., in: AČA 31–32, 1920–21, s. 73–82; zpráva | |||
o úmrtí, in: Zlatá Praha 37, 1919–20, s. 178; Z. N(ejedlý), Prof. R. D., | |||
in: Česká stráž 3, 1920, č. 7, s. 5; F. Tauer, K výročím narození a smrti | |||
R. D., in: Nový Orient 16, 1960; MČE 2, s. 241; J. Šíma, Významné výročí | |||
R. D. (1860–1920), in: Zprávy Čs. společnosti orientalistické 18, | |||
1981, č. 1, s. 52–60; J. Bečka, Žáci R. D. Z dějin české orientalistiky, in: | |||
Nový Orient 50, 1995, s. 73–77; LČL 1, s. 638–639; SČF, s. 113; ČAVU, | |||
s. 65–66; Tomeš 1, s. 279; P. Kodera, R. D., in: Akademický bulletin 2000, | |||
č. 6–7, s. 8. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:1860]] | [[Kategorie:1860]] | ||
[[Kategorie:Dříteň]] | [[Kategorie:Dříteň]] | ||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 18. 3. 2017, 15:24
| Rudolf DVOŘÁK | |
 | |
| Narození | 12.11.1860 |
|---|---|
| Místo narození | Dříteň u Českých Budějovic |
| Úmrtí | 1.2.1920 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
53- Historik 55- Jazykovědec 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46117 |
DVOŘÁK, Rudolf, * 12. 11. 1860 Dříteň u Českých Budějovic, † 1. 2. 1920 Praha, filolog, orientalista
Byl synem venkovského učitele, 1870 po otcově smrti se rodina přestěhovala do Českých Budějovic, kde D. absolvoval gymnázium. Studoval nejprve filologii na pražské univerzitě (1879–82 u M. Grünerta a J. Košuta). Již jako student byl vybrán za nástupce předčasně zemřelého prof. Košuta (Grünert přešel po rozdělení univerzity 1882 na německou část). Díky stipendiu, určenému na profesuru orientálních jazyků, pobýval na německých univerzitách, zejména v Mnichově a Lipsku (1883 po složení rigoróz získal titul PhDr.). 1884 se habilitoval na české univerzitě jako soukromý docent, a to na základě přednášky O kulturním významu Arabů pro Evropu. Šíře jeho zájmů byla značná, mezi profesory, jejichž přednášky navštěvoval, patřili H. L. Fleischer (arabština, turečtina, perština), F. Delitzsch (asyriologie), H. G. C. Gabelentz (čínština, japonština, mandžuština) či egyptolog G. Ebers, později v Mnichově C. Bezold a F. Hommel; zajímal se dokonce i o etiopštinu. Podnikal další studijní cesty (mj. do Nizozemska), 1889 se účastnil orientalistického kongresu ve Stockholmu. 1890 byl jmenován mimořádným profesorem a členem ČAVU (dopisující člen 1890, mimořádný 1904, řádný 1908; byl sekretářem její III. třídy, od 1914 až do smrti generálním tajemníkem) a 1897 mimořádným členem KČSN (řádným 1908). Řádnou profesuru orientální filologie získal 1896. 1900/01 byl děkanem filozofické fakulty, 1915/16 rektorem české univerzity.
D. je považován za zakladatele české orientalistiky (včetně arabistiky a sinologie), jakkoli během celého života neopustil Evropu. Zabýval se jak arabskou oblastí, tak Dálným východem, studoval orientální literatury a překládal z nich (někdy i ve spolupráci s literáty, mj. J. Vrchlickým – společně převedli do češtiny klasické dílo čínské literatury, knihu Š’-ťing). Mezi témata, jimž věnoval významnější pozornost, náležela např. náboženství v Číně (Číňana Konfucia život a nauka I–II, 1887 až 1889), turečtí, arabští a perští básníci (Slavný básník a myslitel arabský XI. stol. Abul ’Alá, 1916). Studoval též korán, vznik a vývoj písma, věnoval se hebraistice (mj. překlad žalmů). Některé jeho práce přecházely od orientalistiky i ke geografii (Čína. Popis říše, národa, jeho mravů a obyčejů, 1900; články o středověké arabské geografii), mj. vydal a přeložil zprávy o předkřesťanském Rusku od arabského poutníka z 10. století Ahmada Ibn Fadlána, a dokonce i k biblistice (vydal překlad Knihy Rút, 1893, a Písně písní, 1895). Prosadil se i v zahraničí, zejména příspěvky do časopisů, publikoval nejvíce v Německu a Nizozemsku. Napsal většinu orientalistických hesel do Ottova slovníku naučného (kancelář slovníku také 1892–98 řídil). S J. Zubatým organizoval (od 1903) Příruční knihovnu orientální filologie, základ pozdějšího orientalistického semináře na UK. Zasloužil se o prvotní uspořádání orientalistických sbírek v Náprstkově muzeu. Jako k učiteli se k němu hlásili čeští meziváleční orientalisté F. Tauer, J. Borecký, R. Růžička ad. 1891 se oženil s Laurou, roz. Novotnou (1861–1921), měli syna JUDr. Rudolfa D. (1893–1960). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
D: Bibliografie překladů R. D. z orientálních jazyků do češtiny, 1961; Soupis hlavních prací in: Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 117–119.
L: OSN 8, s. 269–270; 28, s. 310–311; OSND 2/1, s. 313; MSN 2, s. 468; KSN 3, s. 574; J. B.(orecký), Dr. R. D., in: Máj 9, 1911, s. 118–120; R. Růžička, Prof. dr. R. D., in: AČA 31–32, 1920–21, s. 73–82; zpráva o úmrtí, in: Zlatá Praha 37, 1919–20, s. 178; Z. N(ejedlý), Prof. R. D., in: Česká stráž 3, 1920, č. 7, s. 5; F. Tauer, K výročím narození a smrti R. D., in: Nový Orient 16, 1960; MČE 2, s. 241; J. Šíma, Významné výročí R. D. (1860–1920), in: Zprávy Čs. společnosti orientalistické 18, 1981, č. 1, s. 52–60; J. Bečka, Žáci R. D. Z dějin české orientalistiky, in: Nový Orient 50, 1995, s. 73–77; LČL 1, s. 638–639; SČF, s. 113; ČAVU, s. 65–66; Tomeš 1, s. 279; P. Kodera, R. D., in: Akademický bulletin 2000, č. 6–7, s. 8.
Jiří Martínek