EICHENDORF Joseph Carl Benedikt 10.3.1788-26.11.1857: Porovnání verzí
(EICHENDORFFU_z_Josef_Karel_Benedikt_10.3.1788-26.11.1857) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Joseph Carl Benedikt EICHENDORF | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.3.1788 | | datum narození = 10.3.1788 | ||
| místo narození = | | místo narození = Lubowice u Ratiboře (Polsko) | ||
| datum úmrtí = 26.11.1857 | | datum úmrtí = 26.11.1857 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Nysa (Polsko) | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''EICHENDORF, Joseph Carl Benedikt''' ''(též EICHENDORFF, Josef Karel Benedikt, pseud. Florens), * 10. 3. 1788 Lubowice u Ratiboře (Polsko), † 26. 11. 1857 Nysa (Polsko), spisovatel, dramatik'' | |||
Byl synem básníka Adolfa Theodora Rudolfa von E. (1756 až | |||
1818) a Karoline von Klochové (1766–1822), příslušníkem | |||
slezsko-moravské větve starého rodu doloženého už 1075 | |||
v Dolním Bavorsku a usazeného ve 14. století v Braniborsku. | |||
Dětství prožil na rodném lubowickém zámku. Poté, co se mu | |||
dostalo pečlivé domácí výchovy, navštěvoval katolické gymnázium | |||
ve Vratislavi (1801–05), studoval práva v Halle | |||
(1805–06, univerzitu na podzim 1806 uzavřel Napoleon), | |||
v Heidelbergu (1807–08) a ve Vídni (1810–13). Často se vracel | |||
do rodiště, pomáhal otci spravovat zadlužené statky, pobýval | |||
u strýce v Šilheřovicích a v Opavě, kde byl uveden do | |||
šlechtické společnosti. Cestoval po Moravě, Čechách, Německu | |||
a navštívil Paříž. Od dubna 1813 do května 1814 sloužil | |||
s přestávkami v pruské armádě. Hlavních vojenských operací | |||
se nezúčastnil, poslední měsíce strávil v pevnosti Torgau (Sasko) | |||
a marně žádal o převelení k bojujícím jednotkám. 1814 | |||
se ve Vratislavi oženil s Louisou Annou Viktorií Larischovou | |||
(1794–1855), s níž vychoval tři děti. V prosinci 1816 vstoupil | |||
do pruských státních služeb, nejprve jako vládní referendář ve | |||
Vratislavi bez nároku na plat. Po smrti otce z rodinného jmění | |||
zůstaly pouze Lubowice jako vdovské sídlo matky a Manská | |||
Sedlnice (dnes Sedlnice u Nového Jičína), jejíž správy se ujal. | |||
Od 1819 působil v Berlíně, 1821–24 v Gdaňsku, 1824–31 | |||
v Královci a do 1844, kdy byl penzionován, opět v Berlíně. | |||
Pak pobýval ve Vídni a v Gdaňsku, 1847–55 opět v Berlíně, | |||
přechodně také v Drážďanech a Köthenu. Na podzim 1855 | |||
se s nemocnou manželkou přestěhoval do Nisy k dceři Marii | |||
Theresii Alexandrine, provdané za Ludwiga von Besserer-Dahlfingen. 1856 a 1857 pobýval dvakrát u vratislavského biskupa | |||
Heinricha Förstera na zámku Jánský Vrch v Javorníku. | |||
Navázal osobní kontakty s literáty, např. s J. Görresem a Achimem | |||
von Arnim v Heidelbergu, s H. von Kleistem, J. G. Fichtem, pravděpodobně i C. Brentanem v Berlíně a s F. Schlegelem ve Vídni. Pod pseudonymem publikoval básnické | |||
prvotiny v landshutském časopise ''Zeitschrift für Wissenschaft'' | |||
''und Kunst'' (1808). První román ''Ahnung und Gegenwart'' (Tušení | |||
a přítomnost, 1815) vydal až po napoleonských válkách. | |||
Své nejznámější práce uveřejnil 1823: dramatickou satiru ''Krieg'' | |||
''den Philistern'' (Válku filistrům) v časopise ''Deutsche Blätter'' | |||
a první kapitolu novely ''Aus dem Leben eines Taugenichts'' (Ze | |||
života darmošlapa). Celá vyšla 1826 spolu s novelou ''Das Marmorbild'' | |||
a 48 básněmi. Za berlínského pobytu 1831–44 se stýkal | |||
s významnými osobnostmi (F. C. von Savigny, A. von | |||
Chamisso, F. Mendelssohn Bartholdy). 1836/37 poprvé vydal | |||
své sebrané básně. Několik z nich zlidovělo (mj. ''Wem Gott'' | |||
''will rechte Gunst erweisen'' / Komu chce prokázat Bůh pravou | |||
přízeň), jiné byly zhudebněny (např. R. Schumannem ''Liederkreis'', | |||
op. 39, 1840). Z podnětu pruského krále Friedricha | |||
Wilhelma IV. napsal práci o obnově hradu řádu německých | |||
rytířů Marienburg (dnes Malbork, Polsko). Sepsal paměti ''Erlebtes'' | |||
a nedokončil biografii sv. Hedviky. Dále vydal ''Geschichte'' | |||
''der poetischen Literatur Deutschlands'' (Dějiny německé básnické | |||
literatury, 1856) a epos Lucius (1857). Byl pohřben na jeruzalémském | |||
hřbitově v Nise. Syn Rudolf (1819–1891), právník, | |||
dal přestavět zámek Manská Sedlnice do empírové | |||
podoby. | |||
'''D:''' souborné vydání: Werke 1–4, Berlin 1841–1842; Sämtliche Werke, | |||
Tübingen 1–6, 1864, Hermann von E. (ed.); další práce: Die Wiederherstellung | |||
des Schlosses der deutschen Ordensritter zu Marienburg, Königsberg | |||
1844; Über die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen | |||
Poesie in Deutschland, Leipzig 1847; Der deutsche Roman des | |||
achtzehnten Jahrhunderts in seinem Verhältnis zum Christentum, tamtéž | |||
1851; Zur Geschichte des Dramas, tamtéž 1854. | |||
'''L:''' ADB 5, s. 723–728; NDB 4, s. 369–373; Slezsko 5, s. 26–29, 6, s. 28 | |||
až 29 (se soupisy díla a literatury); P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, | |||
na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 208; | |||
G. Schiwy, E. Der Dichter seiner Zeit. Eine Biographie, München 2000; | |||
W. Killy, Literaturlexikon 3, Basel – New York 2008. | |||
Ctirad Sedlák | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1788]] | [[Kategorie:1788]] | ||
[[Kategorie:Lubowice]] | |||
[[Kategorie:1857]] | [[Kategorie:1857]] | ||
[[Kategorie:Nysa]] |
Verze z 6. 5. 2017, 18:51
Joseph Carl Benedikt EICHENDORF | |
![]() | |
Narození | 10.3.1788 |
---|---|
Místo narození | Lubowice u Ratiboře (Polsko) |
Úmrtí | 26.11.1857 |
Místo úmrtí | Nysa (Polsko) |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83607 |
EICHENDORF, Joseph Carl Benedikt (též EICHENDORFF, Josef Karel Benedikt, pseud. Florens), * 10. 3. 1788 Lubowice u Ratiboře (Polsko), † 26. 11. 1857 Nysa (Polsko), spisovatel, dramatik
Byl synem básníka Adolfa Theodora Rudolfa von E. (1756 až 1818) a Karoline von Klochové (1766–1822), příslušníkem slezsko-moravské větve starého rodu doloženého už 1075 v Dolním Bavorsku a usazeného ve 14. století v Braniborsku. Dětství prožil na rodném lubowickém zámku. Poté, co se mu dostalo pečlivé domácí výchovy, navštěvoval katolické gymnázium ve Vratislavi (1801–05), studoval práva v Halle (1805–06, univerzitu na podzim 1806 uzavřel Napoleon), v Heidelbergu (1807–08) a ve Vídni (1810–13). Často se vracel do rodiště, pomáhal otci spravovat zadlužené statky, pobýval u strýce v Šilheřovicích a v Opavě, kde byl uveden do šlechtické společnosti. Cestoval po Moravě, Čechách, Německu a navštívil Paříž. Od dubna 1813 do května 1814 sloužil s přestávkami v pruské armádě. Hlavních vojenských operací se nezúčastnil, poslední měsíce strávil v pevnosti Torgau (Sasko) a marně žádal o převelení k bojujícím jednotkám. 1814 se ve Vratislavi oženil s Louisou Annou Viktorií Larischovou (1794–1855), s níž vychoval tři děti. V prosinci 1816 vstoupil do pruských státních služeb, nejprve jako vládní referendář ve Vratislavi bez nároku na plat. Po smrti otce z rodinného jmění zůstaly pouze Lubowice jako vdovské sídlo matky a Manská Sedlnice (dnes Sedlnice u Nového Jičína), jejíž správy se ujal. Od 1819 působil v Berlíně, 1821–24 v Gdaňsku, 1824–31 v Královci a do 1844, kdy byl penzionován, opět v Berlíně. Pak pobýval ve Vídni a v Gdaňsku, 1847–55 opět v Berlíně, přechodně také v Drážďanech a Köthenu. Na podzim 1855 se s nemocnou manželkou přestěhoval do Nisy k dceři Marii Theresii Alexandrine, provdané za Ludwiga von Besserer-Dahlfingen. 1856 a 1857 pobýval dvakrát u vratislavského biskupa Heinricha Förstera na zámku Jánský Vrch v Javorníku.
Navázal osobní kontakty s literáty, např. s J. Görresem a Achimem von Arnim v Heidelbergu, s H. von Kleistem, J. G. Fichtem, pravděpodobně i C. Brentanem v Berlíně a s F. Schlegelem ve Vídni. Pod pseudonymem publikoval básnické prvotiny v landshutském časopise Zeitschrift für Wissenschaft und Kunst (1808). První román Ahnung und Gegenwart (Tušení a přítomnost, 1815) vydal až po napoleonských válkách. Své nejznámější práce uveřejnil 1823: dramatickou satiru Krieg den Philistern (Válku filistrům) v časopise Deutsche Blätter a první kapitolu novely Aus dem Leben eines Taugenichts (Ze života darmošlapa). Celá vyšla 1826 spolu s novelou Das Marmorbild a 48 básněmi. Za berlínského pobytu 1831–44 se stýkal s významnými osobnostmi (F. C. von Savigny, A. von Chamisso, F. Mendelssohn Bartholdy). 1836/37 poprvé vydal své sebrané básně. Několik z nich zlidovělo (mj. Wem Gott will rechte Gunst erweisen / Komu chce prokázat Bůh pravou přízeň), jiné byly zhudebněny (např. R. Schumannem Liederkreis, op. 39, 1840). Z podnětu pruského krále Friedricha Wilhelma IV. napsal práci o obnově hradu řádu německých rytířů Marienburg (dnes Malbork, Polsko). Sepsal paměti Erlebtes a nedokončil biografii sv. Hedviky. Dále vydal Geschichte der poetischen Literatur Deutschlands (Dějiny německé básnické literatury, 1856) a epos Lucius (1857). Byl pohřben na jeruzalémském hřbitově v Nise. Syn Rudolf (1819–1891), právník, dal přestavět zámek Manská Sedlnice do empírové podoby.
D: souborné vydání: Werke 1–4, Berlin 1841–1842; Sämtliche Werke, Tübingen 1–6, 1864, Hermann von E. (ed.); další práce: Die Wiederherstellung des Schlosses der deutschen Ordensritter zu Marienburg, Königsberg 1844; Über die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen Poesie in Deutschland, Leipzig 1847; Der deutsche Roman des achtzehnten Jahrhunderts in seinem Verhältnis zum Christentum, tamtéž 1851; Zur Geschichte des Dramas, tamtéž 1854.
L: ADB 5, s. 723–728; NDB 4, s. 369–373; Slezsko 5, s. 26–29, 6, s. 28 až 29 (se soupisy díla a literatury); P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 208; G. Schiwy, E. Der Dichter seiner Zeit. Eine Biographie, München 2000; W. Killy, Literaturlexikon 3, Basel – New York 2008.
Ctirad Sedlák