EIM Gustav 7.10.1849-7.2.1897: Porovnání verzí
(EIM_Gustav_9.10.1849-7.2.1897) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Gustav EIM | | jméno = Gustav EIM | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 7.10.1849 | ||
| místo narození = | | místo narození = Šťáhlavy u Rokycan | ||
| datum úmrtí = 7.2.1897 | | datum úmrtí = 7.2.1897 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Florencie (Itálie) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
44- Právník | 44- Právník | ||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''EIM, Gustav,''' ''* 7. 10. 1849 Šťáhlavy u Rokycan, † 7. 2. 1897 Florencie (Itálie), žurnalista, politik'' | |||
Datum narození bývá v literatuře uváděno nesprávně (9. 10.). | |||
Nemanželský syn Marie Honalové, jehož 1850 adoptoval řezník Josef E. Od 1861 studoval na německém gymnáziu | |||
v Plzni, 1867 se poprvé zúčastnil českého studentského hnutí | |||
a přestoupil na Akademické gymnázium v Praze, kde 1869 | |||
maturoval. Z právnické fakulty přešel 1872 na filozofickou fakultu | |||
pražské univerzity, absolvoval 1873. Od středoškolských | |||
let přispíval do novin, v Praze se scházel s bohémou i mladými | |||
veřejnými pracovníky, byl členem Akademického čtenářského | |||
spolku. Od počátku 70. let pravidelně spolupracoval se staročeskými | |||
deníky ''Politik'' a ''Pokrok'', od 1873 patřil do redakčního | |||
kruhu deníku ''Posel z Prahy'' a psal do kolínského časopisu ''Koruna'' | |||
''česká'' a do roudnického ''Podřipana''. Tím utužoval vztahy | |||
s mladočechy. V listopadu 1874 nastoupil do redakce ''Národních'' | |||
''listů'' J. Grégra. Za rusko-turecké války 1878 se stal jejich | |||
válečným zpravodajem a pronikl mezi českou žurnalistickou | |||
elitu. 1879–96 byl parlamentním zpravodajem a dopisovatelem | |||
z Vídně. Ve Vídni si vybudoval vlastní zpravodajskou centrálu, | |||
ze které vydatně těžila mladočeská strana. Udržoval kontakty | |||
s vlivnými byrokraty, politiky a bankéři. Příspěvky pro | |||
''Národní listy'' označoval zpravidla šifrou E. Od počátku 80. let | |||
vedl relativně autonomní vídeňskou redakci ''Národních listů'', | |||
v níž dlouhodobě spolupracoval hlavně s J. Penížkem. Ve | |||
svých referátech se bránil závislosti na linii Českého klubu poslanců | |||
a razil cesty konstruktivní české politice, která by uměla | |||
takticky využít i radikální nálady obyvatelstva. Nepostavil se | |||
do otevřené protivládní opozice, avšak kritice podroboval jak | |||
oportunní pravici, tak nacionální levici. Od doplňovacích voleb | |||
1883 spojil síly s E. Grégrem a i díky jeho vlivu na oba | |||
bratry Grégrovy se podařilo do počátku 90. let mladočeskou | |||
stranu reorganizovat v akceschopný organismus. Od poloviny | |||
80. let se zabýval zahraniční politikou, zejména vztahy monarchie | |||
k Balkánu a Rusku. České politické poměry objasňoval | |||
v seriálu článků ''O nás pro nás'' (1885, knižně 1898), které | |||
zůstaly cenným pramenem pro poznání českého politického | |||
života od 1848–49. Během rukopisné aféry 1886 dával za | |||
pravdu odpůrcům jejich pravosti. V době narůstajícího mladočeského | |||
radikalismu se dostával do sporu s vedením strany. | |||
Od 1888 trpěl v důsledku neúměrného pracovního zatížení | |||
chronickou chorobou. Novinové příspěvky nadále diktoval. | |||
1889–90 vkládal naděje do Riegrova projektu česko-německého | |||
vyrovnání (punktací), po jeho neúspěchu zmírnil svoje | |||
stanovisko vůči radikalismu a v březnu 1891 byl zvolen říšským | |||
poslancem za Poličku a Litomyšl. V době poslaneckého | |||
působení vedl osobní zápas s pražskou redakcí a výkonným | |||
výborem strany o politický postup. Největšího parlamentního | |||
úspěchu dosáhl 1892 v jednání o úpravě měny a v rakousko- | |||
-uherských delegacích, kde mluvil o zahraniční a bosenské politice, | |||
v říjnu 1893 v projevu proti výjimečnému stavu nad | |||
Prahou a okolím, 1894 v řeči proti vládní koalici. Byl členem | |||
výboru pro reformu tiskového zákona. 1895 se E. stal prostředníkem | |||
mezi novým premiérem K. Badenim a domácími | |||
politiky, usiloval o jejich spoluúčast na vládě v říši. Jeho zdravotní | |||
stav se však zhoršoval, v lednu 1897 odjel na léčení do | |||
Itálie, odkud se nevrátil. Od 1886 byl ženatý s Julií, roz. Řezníčkovou | |||
(* 1856), herečkou Prozatímního divadla. Pohřben | |||
byl v Praze na Olšanských hřbitovech. Patřil k nejvýznamnějším | |||
českým novinářům, podstatně se zasloužil o propagaci české otázky ve Vídni, měl evropský rozhled a mezinárodní styky | |||
a vytvářel pro potřeby českého politického zpravodajství novou | |||
adekvátní terminologii. | |||
'''D:''' Politické úvahy G. E., J. Penížek (ed.), 1898. | |||
'''L:''' OSN 8, s. 456–457; 28, s. 329–330; DČŽ 1, s. 252; K. Adámek, | |||
Z mých styků s G. E., 1910; S. Heller, Z mých upomínek na G. E., in: | |||
Půl století Národních listů 1860–1910, 1911, s. 177–181; Z. V. Tobolka, | |||
Badeni a Čechové, 1912, passim; M. Navrátil, G. E., geniální publicista | |||
a vynikající politik, 1923;M. Sekera, G. E., „český konzul“ ve Vídni 1879– | |||
1897, in: DaS 2, 1992, č. 1, s. 33–37; H. Kokešová, G. E. Životopisná | |||
studie a edice korespondence, 1999. | |||
'''P:''' LA PNP Praha. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádek 21: | Řádek 95: | ||
[[Kategorie:48- Politický publicista]] | [[Kategorie:48- Politický publicista]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:1849]] | [[Kategorie:1849]] | ||
[[Kategorie:Šťáhlavy u Rokycan]] | |||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
[[Kategorie:Florencie]] |
Verze z 8. 5. 2017, 13:09
Gustav EIM | |
![]() | |
Narození | 7.10.1849 |
---|---|
Místo narození | Šťáhlavy u Rokycan |
Úmrtí | 7.2.1897 |
Místo úmrtí | Florencie (Itálie) |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 44- Právník 48- Politický publicista 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46205 |
EIM, Gustav, * 7. 10. 1849 Šťáhlavy u Rokycan, † 7. 2. 1897 Florencie (Itálie), žurnalista, politik
Datum narození bývá v literatuře uváděno nesprávně (9. 10.). Nemanželský syn Marie Honalové, jehož 1850 adoptoval řezník Josef E. Od 1861 studoval na německém gymnáziu v Plzni, 1867 se poprvé zúčastnil českého studentského hnutí a přestoupil na Akademické gymnázium v Praze, kde 1869 maturoval. Z právnické fakulty přešel 1872 na filozofickou fakultu pražské univerzity, absolvoval 1873. Od středoškolských let přispíval do novin, v Praze se scházel s bohémou i mladými veřejnými pracovníky, byl členem Akademického čtenářského spolku. Od počátku 70. let pravidelně spolupracoval se staročeskými deníky Politik a Pokrok, od 1873 patřil do redakčního kruhu deníku Posel z Prahy a psal do kolínského časopisu Koruna česká a do roudnického Podřipana. Tím utužoval vztahy s mladočechy. V listopadu 1874 nastoupil do redakce Národních listů J. Grégra. Za rusko-turecké války 1878 se stal jejich válečným zpravodajem a pronikl mezi českou žurnalistickou elitu. 1879–96 byl parlamentním zpravodajem a dopisovatelem z Vídně. Ve Vídni si vybudoval vlastní zpravodajskou centrálu, ze které vydatně těžila mladočeská strana. Udržoval kontakty s vlivnými byrokraty, politiky a bankéři. Příspěvky pro Národní listy označoval zpravidla šifrou E. Od počátku 80. let vedl relativně autonomní vídeňskou redakci Národních listů, v níž dlouhodobě spolupracoval hlavně s J. Penížkem. Ve svých referátech se bránil závislosti na linii Českého klubu poslanců a razil cesty konstruktivní české politice, která by uměla takticky využít i radikální nálady obyvatelstva. Nepostavil se do otevřené protivládní opozice, avšak kritice podroboval jak oportunní pravici, tak nacionální levici. Od doplňovacích voleb 1883 spojil síly s E. Grégrem a i díky jeho vlivu na oba bratry Grégrovy se podařilo do počátku 90. let mladočeskou stranu reorganizovat v akceschopný organismus. Od poloviny 80. let se zabýval zahraniční politikou, zejména vztahy monarchie k Balkánu a Rusku. České politické poměry objasňoval v seriálu článků O nás pro nás (1885, knižně 1898), které zůstaly cenným pramenem pro poznání českého politického života od 1848–49. Během rukopisné aféry 1886 dával za pravdu odpůrcům jejich pravosti. V době narůstajícího mladočeského radikalismu se dostával do sporu s vedením strany. Od 1888 trpěl v důsledku neúměrného pracovního zatížení chronickou chorobou. Novinové příspěvky nadále diktoval. 1889–90 vkládal naděje do Riegrova projektu česko-německého vyrovnání (punktací), po jeho neúspěchu zmírnil svoje stanovisko vůči radikalismu a v březnu 1891 byl zvolen říšským poslancem za Poličku a Litomyšl. V době poslaneckého působení vedl osobní zápas s pražskou redakcí a výkonným výborem strany o politický postup. Největšího parlamentního úspěchu dosáhl 1892 v jednání o úpravě měny a v rakousko- -uherských delegacích, kde mluvil o zahraniční a bosenské politice, v říjnu 1893 v projevu proti výjimečnému stavu nad Prahou a okolím, 1894 v řeči proti vládní koalici. Byl členem výboru pro reformu tiskového zákona. 1895 se E. stal prostředníkem mezi novým premiérem K. Badenim a domácími politiky, usiloval o jejich spoluúčast na vládě v říši. Jeho zdravotní stav se však zhoršoval, v lednu 1897 odjel na léčení do Itálie, odkud se nevrátil. Od 1886 byl ženatý s Julií, roz. Řezníčkovou (* 1856), herečkou Prozatímního divadla. Pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech. Patřil k nejvýznamnějším českým novinářům, podstatně se zasloužil o propagaci české otázky ve Vídni, měl evropský rozhled a mezinárodní styky a vytvářel pro potřeby českého politického zpravodajství novou adekvátní terminologii.
D: Politické úvahy G. E., J. Penížek (ed.), 1898.
L: OSN 8, s. 456–457; 28, s. 329–330; DČŽ 1, s. 252; K. Adámek, Z mých styků s G. E., 1910; S. Heller, Z mých upomínek na G. E., in: Půl století Národních listů 1860–1910, 1911, s. 177–181; Z. V. Tobolka, Badeni a Čechové, 1912, passim; M. Navrátil, G. E., geniální publicista a vynikající politik, 1923;M. Sekera, G. E., „český konzul“ ve Vídni 1879– 1897, in: DaS 2, 1992, č. 1, s. 33–37; H. Kokešová, G. E. Životopisná studie a edice korespondence, 1999.
P: LA PNP Praha.
Martin Kučera