EKKARD †8.8.1023: Porovnání verzí
(EKKARD_Pražský_960-8.8.1023) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = EKKARD Pražský | | jméno = EKKARD Pražský | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 2. polovina 10. století | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 8.8.1023 | | datum úmrtí = 8.8.1023 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''EKKARD''' ''(též EKKEHARD, ECCARDUS, EKKARDUS, EKKIHARDUS), * 2. polovina 10. století ?, † 8. 8. 1023 Praha, biskup pražský'' | |||
Byl 995–1017 opatem v benediktinském klášteře v Nienburgu | |||
nad Sálou v Sasku, jehož úkolem byla christianizace slovanských | |||
Srbů. Lze předpokládat, že ovládal slovanský jazyk. Udržoval | |||
přátelské vztahy s římsko-německým králem, později císařem | |||
Jindřichem II., který byl na E. pozvání také přítomen | |||
svěcení kláštera v Nienburgu (1004). Podle merseburského | |||
biskupa Dětmara (Thietmara) ho po smrti pražského biskupa | |||
Thiddaga 10. 6. 1017 Jindřich II. dosadil na pražský biskupský | |||
stolec a 4. 11. ho mohučský arcibiskup Erkenbald s Dětmarovým | |||
souhlasem v Merseburgu vysvětil. Úřad zastával do | |||
konce života. O E. činnosti v biskupském úřadu prameny mlčí. Tradice zachovala pouze zprávu o jeho kazatelských | |||
schopnostech a o úpravě desátku (každý, kdo vlastnil alespoň | |||
popluží půdy, měl platit dvě měřice vysoké pět dlaní a dva | |||
prsty, jednu měřici pšenice, druhou ovsa, oproti dřívějšímu | |||
stavu, kdy měly být odváděny dvě kopy obilí; na kopu se počítalo | |||
padesát snopků). | |||
'''L:''' V. Novotný, České dějiny 1/1, s. 713–714. | |||
'''P:''' Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon VII, 65, R. Holtzmann | |||
(ed.), Monumenta Germaniae Historica. Scriptores Rerum Germanicarum | |||
NS 9, München 1935, s. 478, 479; Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, | |||
B. Bretholz – W. Weinberger (ed.), in: tamtéž, NS II, Berlin 1923, | |||
2. vyd. 1955, I, 39–40, s. 72, 75–76. | |||
Marie Bláhová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1023]] | [[Kategorie:1023]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 4. 6. 2017, 16:42
| EKKARD Pražský | |
 | |
| Narození | 2. polovina 10. století |
|---|---|
| Úmrtí | 8.8.1023 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53360 |
EKKARD (též EKKEHARD, ECCARDUS, EKKARDUS, EKKIHARDUS), * 2. polovina 10. století ?, † 8. 8. 1023 Praha, biskup pražský
Byl 995–1017 opatem v benediktinském klášteře v Nienburgu nad Sálou v Sasku, jehož úkolem byla christianizace slovanských Srbů. Lze předpokládat, že ovládal slovanský jazyk. Udržoval přátelské vztahy s římsko-německým králem, později císařem Jindřichem II., který byl na E. pozvání také přítomen svěcení kláštera v Nienburgu (1004). Podle merseburského biskupa Dětmara (Thietmara) ho po smrti pražského biskupa Thiddaga 10. 6. 1017 Jindřich II. dosadil na pražský biskupský stolec a 4. 11. ho mohučský arcibiskup Erkenbald s Dětmarovým souhlasem v Merseburgu vysvětil. Úřad zastával do konce života. O E. činnosti v biskupském úřadu prameny mlčí. Tradice zachovala pouze zprávu o jeho kazatelských schopnostech a o úpravě desátku (každý, kdo vlastnil alespoň popluží půdy, měl platit dvě měřice vysoké pět dlaní a dva prsty, jednu měřici pšenice, druhou ovsa, oproti dřívějšímu stavu, kdy měly být odváděny dvě kopy obilí; na kopu se počítalo padesát snopků).
L: V. Novotný, České dějiny 1/1, s. 713–714.
P: Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon VII, 65, R. Holtzmann (ed.), Monumenta Germaniae Historica. Scriptores Rerum Germanicarum NS 9, München 1935, s. 478, 479; Cosmae Pragensis Chronica Boemorum, B. Bretholz – W. Weinberger (ed.), in: tamtéž, NS II, Berlin 1923, 2. vyd. 1955, I, 39–40, s. 72, 75–76.
Marie Bláhová