ELSTNER František Alexander 11.4.1902-8.9.1974: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ELSTNER_František_Alexander_11.4.1902-8.9.1974)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 11.4.1902
| datum narození = 11.4.1902
| místo narození = Praha
| místo narození = Královské Vinohrady (Praha)
| datum úmrtí = 8.9.1974
| datum úmrtí = 8.9.1974
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František Alexander ELSTNER
}}
 
'''ELSTNER, František Alexander,''' ''* 11. 4. 1902 Královské Vinohrady (Praha), † 8. 9. 1974 Praha, žurnalista, motorista, cestovatel''
 
Byl synem obchodníka Františka E. a Marie, roz. Urbanové.
Absolvoval reálné gymnázium, z něhož byl načas vyloučen,
poté co se 1919 místo studia dobrovolně přihlásil k protityfové
brigádě Červeného kříže na Podkarpatskou Rus. Do školy se
vrátil až po návratu na pokyn ministerstva, 1921 maturoval.
Na přání otce studoval práva, která nedokončil. Souběžně
1923–24 absolvoval učitelský kurs. Od dětství byl aktivní ve
skautském hnutí (vedl 29. oddíl junáků) a po vzniku republiky
patřil pod přezdívkou Frank k vedoucím představitelům československého
skautingu, o němž napsal několik příruček (mj.
o uzlování a práci s lasem). Učil v Dřísech, Brandýse nad Labem
a Staré Boleslavi, zároveň začal aktivně propagovat motorismus
a přispíval do časopisu ''Motor Revue'', který mu 1926
zapůjčil motocykl Sunbeam Norton, s nímž E. procestoval
velkou část Evropy.
 
Od počátku 30. let začal podnikat automobilové cesty, při
nichž fotografoval, později i filmoval. 1932 se vydal s manželkou
Evou Růženou, s níž se seznámil při skautingu, a V. Židlickým
v cestovním voze Aero na krkolomné cesty po Jugoslávii,
projeli i horské silničky v Černé Hoře. V únoru
následujícího roku E. vedl (opět v doprovodu manželky) expedici
Aero-spexor trojice aerovek 600 (s dalšími posádkami
Petříček – Doubek a Severa – Loštický) do severní Afriky,
z Tripolisu Libyjskou pouští do Murzúku, dále přes Tunis,
Alžír a Oran až do marocké Casablanky. Do severní Afriky se
vrátili na další expedici 1934 jako členové Modrého týmu (6
žen, jen dva muži) se čtyřmi automobily značky Aero, s nimiž
překonali alžírské pohoří Atlas. E. opět procestoval Maroko.
Sedmisetkilometrová reportážní cesta po Anglii a Skotsku v létě
1935 sloužila jako příprava na stodenní jízdu Severní Amerikou.
Výpravu, nazvanou „100 dní v malém voze“, zahájili
manželé počátkem 1936 s autem Škoda Popular (998 ccm)
v New Yorku. Odtud jeli do Washingtonu, pokračovali k rozvodněné
Mississippi do Memphisu a dále přes Texas do Mexika,
poté na tichomořské pobřeží a napříč Spojenými státy
zpět do New Yorku. Škoda Popular ujela za 98 dní 25 tisíc
kilometrů. Od 1936 byl E. zaměstnán jako referent automobilky
Škoda v Mladé Boleslavi.
 
Následovala cesta po Rumunsku (1937) a výprava napříč Jižní
Amerikou (1938), na kterou se Elstnerovi vydali se silnější Škodou
1100 ccm. Procestovali Uruguay, severní a střední Argentinu
až k bolívijským hranicím. Kvůli mnichovským událostem
ale nakonec nechali auto v Paříži a vrátili se letadlem. Od 1941 se stal spisovatelem ve svobodném povolání, psal do denního
tisku (mj. ''Národní osvobození'', ''Venkov''), redigoval knižnici ''Motorová''
''sedmikorunovka'' (1932), publikoval odborné práce typu
''ABC motoristy''. Nacistická okupace a světová válka přerušila seriál
E. výprav, až v říjnu 1947 startovalo jeho auto Aero Minor
(615 ccm) z Prahy; projelo Evropou do Marseille a na lodi do
Alžíru. E. jel s druhou ženou Annou a synem Reném z prvního
manželství. Podél trasy telegrafního vedení překonali Saharu,
přes Francouzský Súdán (Mali) projeli k řece Niger a africkými
savanami a pralesy do Cotonou u Guinejského zálivu, po krátkém
odpočinku pak přes Gao a opět největší pouští světa: prosincová
cesta od Guinejského zálivu do Alžíru jim trvala pouhých
11 dní, 6 hodin a 15 minut, kdy malá aerovka 9 najela
7000 km. Všechny své cesty popsal v knihách: ''Tango Argentino''
(1939), ''Na jih od Benghází'' (1940), ''Evropan se vrací'' (1946),
''Lovci kilometrů'' (1948), ''Saharou a pralesem'' (1956) ad.
 
Saharská jízda byla poslední výpravou. Později E. mohl s omezením
jen přednášet a publikovat, další cesty (mj. plánovaná
z Prahy do Pekingu) mu byly znemožněny. 1953–55 musel
pracovat jako stavební dělník. Až 1959 mohl spolu s Janem
Fialou podniknout po předem připravené trase evropskou částí
SSSR propagační 14 000 km dlouhou jízdu vozem Škoda
Octavia. V okolí Plzně je v současnosti pořádán závod historických
motocyklů Memoriál F. A. E.
 
'''L:''' KSN 4, s. 84; A. Tůma, Postavy našeho motorismu, 1941; LČL 1,
s. 661–662 (se soupisem díla a další literaturou); SČS 1, s. 162–163; MČE
2, s. 307; ČBS, s. 132; Tomeš 1, s. 291; J. Martínek – M. Martínek, Kdo
byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 133–136; J. Blodek,
Sudičky u kolébky skautingu V.: První český „ministr“ lesních škol, kouzelník
s lasem i automobilovým volantem – Frank E., in: Čin, nezávislý
zpravodaj čs. skautů a skautek 12, 2000, č. 5, s. 27–28.
 
'''P:''' NA Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 107, obraz
804; NTM Praha, osobní fond (inventář Z. Vácha, 2009).
 
Jiří Martínek


== Literatura ==
  A NTM; ČBS, 132; ČLČ I, 661; Cestovatelé, 133;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
[[Kategorie:1902]]
[[Kategorie:1902]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 10. 6. 2017, 08:25

František Alexander ELSTNER
Narození 11.4.1902
Místo narození Královské Vinohrady (Praha)
Úmrtí 8.9.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

37- Doprava, pošty, spoje
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46244

ELSTNER, František Alexander, * 11. 4. 1902 Královské Vinohrady (Praha), † 8. 9. 1974 Praha, žurnalista, motorista, cestovatel

Byl synem obchodníka Františka E. a Marie, roz. Urbanové. Absolvoval reálné gymnázium, z něhož byl načas vyloučen, poté co se 1919 místo studia dobrovolně přihlásil k protityfové brigádě Červeného kříže na Podkarpatskou Rus. Do školy se vrátil až po návratu na pokyn ministerstva, 1921 maturoval. Na přání otce studoval práva, která nedokončil. Souběžně 1923–24 absolvoval učitelský kurs. Od dětství byl aktivní ve skautském hnutí (vedl 29. oddíl junáků) a po vzniku republiky patřil pod přezdívkou Frank k vedoucím představitelům československého skautingu, o němž napsal několik příruček (mj. o uzlování a práci s lasem). Učil v Dřísech, Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, zároveň začal aktivně propagovat motorismus a přispíval do časopisu Motor Revue, který mu 1926 zapůjčil motocykl Sunbeam Norton, s nímž E. procestoval velkou část Evropy.

Od počátku 30. let začal podnikat automobilové cesty, při nichž fotografoval, později i filmoval. 1932 se vydal s manželkou Evou Růženou, s níž se seznámil při skautingu, a V. Židlickým v cestovním voze Aero na krkolomné cesty po Jugoslávii, projeli i horské silničky v Černé Hoře. V únoru následujícího roku E. vedl (opět v doprovodu manželky) expedici Aero-spexor trojice aerovek 600 (s dalšími posádkami Petříček – Doubek a Severa – Loštický) do severní Afriky, z Tripolisu Libyjskou pouští do Murzúku, dále přes Tunis, Alžír a Oran až do marocké Casablanky. Do severní Afriky se vrátili na další expedici 1934 jako členové Modrého týmu (6 žen, jen dva muži) se čtyřmi automobily značky Aero, s nimiž překonali alžírské pohoří Atlas. E. opět procestoval Maroko. Sedmisetkilometrová reportážní cesta po Anglii a Skotsku v létě 1935 sloužila jako příprava na stodenní jízdu Severní Amerikou. Výpravu, nazvanou „100 dní v malém voze“, zahájili manželé počátkem 1936 s autem Škoda Popular (998 ccm) v New Yorku. Odtud jeli do Washingtonu, pokračovali k rozvodněné Mississippi do Memphisu a dále přes Texas do Mexika, poté na tichomořské pobřeží a napříč Spojenými státy zpět do New Yorku. Škoda Popular ujela za 98 dní 25 tisíc kilometrů. Od 1936 byl E. zaměstnán jako referent automobilky Škoda v Mladé Boleslavi.

Následovala cesta po Rumunsku (1937) a výprava napříč Jižní Amerikou (1938), na kterou se Elstnerovi vydali se silnější Škodou 1100 ccm. Procestovali Uruguay, severní a střední Argentinu až k bolívijským hranicím. Kvůli mnichovským událostem ale nakonec nechali auto v Paříži a vrátili se letadlem. Od 1941 se stal spisovatelem ve svobodném povolání, psal do denního tisku (mj. Národní osvobození, Venkov), redigoval knižnici Motorová sedmikorunovka (1932), publikoval odborné práce typu ABC motoristy. Nacistická okupace a světová válka přerušila seriál E. výprav, až v říjnu 1947 startovalo jeho auto Aero Minor (615 ccm) z Prahy; projelo Evropou do Marseille a na lodi do Alžíru. E. jel s druhou ženou Annou a synem Reném z prvního manželství. Podél trasy telegrafního vedení překonali Saharu, přes Francouzský Súdán (Mali) projeli k řece Niger a africkými savanami a pralesy do Cotonou u Guinejského zálivu, po krátkém odpočinku pak přes Gao a opět největší pouští světa: prosincová cesta od Guinejského zálivu do Alžíru jim trvala pouhých 11 dní, 6 hodin a 15 minut, kdy malá aerovka 9 najela 7000 km. Všechny své cesty popsal v knihách: Tango Argentino (1939), Na jih od Benghází (1940), Evropan se vrací (1946), Lovci kilometrů (1948), Saharou a pralesem (1956) ad.

Saharská jízda byla poslední výpravou. Později E. mohl s omezením jen přednášet a publikovat, další cesty (mj. plánovaná z Prahy do Pekingu) mu byly znemožněny. 1953–55 musel pracovat jako stavební dělník. Až 1959 mohl spolu s Janem Fialou podniknout po předem připravené trase evropskou částí SSSR propagační 14 000 km dlouhou jízdu vozem Škoda Octavia. V okolí Plzně je v současnosti pořádán závod historických motocyklů Memoriál F. A. E.

L: KSN 4, s. 84; A. Tůma, Postavy našeho motorismu, 1941; LČL 1, s. 661–662 (se soupisem díla a další literaturou); SČS 1, s. 162–163; MČE 2, s. 307; ČBS, s. 132; Tomeš 1, s. 291; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 133–136; J. Blodek, Sudičky u kolébky skautingu V.: První český „ministr“ lesních škol, kouzelník s lasem i automobilovým volantem – Frank E., in: Čin, nezávislý zpravodaj čs. skautů a skautek 12, 2000, č. 5, s. 27–28.

P: NA Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 107, obraz 804; NTM Praha, osobní fond (inventář Z. Vácha, 2009).

Jiří Martínek