D’ELVERT Friedrich 4.3.1812-22.4.1901: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ELVERT_ď_Friedrich_4.3.1812-22.4.1901)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Friedrich ELVERT ď
| jméno = Friedrich d’ELVERT
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 4.3.1812
| datum narození = 4.3.1812
| místo narození =  
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 22.4.1901
| datum úmrtí = 22.4.1901
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
44- Právník
44- Právník


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Friedrich ELVERT ď
}}
 
'''d’ELVERT, Friedrich,''' ''* 4. 3. 1812 Brno, † 22. 4. 1901 Brno, soudce, politik''
 
Byl synem francouzského emigranta a mladším bratrem Christiana
Friedricha (1803–1896), historiografa a brněnského starosty. 1833 absolvoval studia práv na olomoucké univerzitě.
Působil u moravsko-slezských soudních úřadů v Brně: 1848
se stal tajemníkem zemského práva, 1850 náměstkem generálního
prokurátora, 1854 vrchním státním zástupcem a 1869
prezidentem zemského soudu. 1874 opustil aktivní státní službu
a zahájil druhou etapu veřejného působení. 1878–84 zasedal
na moravském zemském sněmu jako poslanec za ústavověrný
velkostatek ve skupině nesvěřenských velkostatků.
1881–97 zasedal ve správní radě Moravské zemské hypotéční
banky. Do předsednictva této rady, jejíž členy schvaloval
sněm, byl naposledy zvolen 1896 v 84 letech a funkci jednoho
z ředitelů banky opustil ze zdravotních důvodů až sám. Jeho
hrob se nachází na brněnském Ústředním hřbitově.
 
Za činnost ve státních službách získal komturský stupeň i kříž
Řádu Františka Josefa I., Řád železné koruny III. třídy a titul
dvorního rady. 1875 byl povýšen do dědičného stavu rakouských
svobodných pánů a v šlechtické hierarchii tak překonal
svého známějšího bratra. Dvakrát se oženil, poprvé s Josefinou,
svobodnou paní von Hopfenovou (1829–1860), a podruhé
s Gabrielou von Wichovou. Z prvního sňatku pocházel
syn Heinrich (1853–1926), pozdější předseda Německé pokrokové
strany na Moravě.
 
'''L:''' Heller 2 (1888), s. 24; BL 1, s. 309; P. Mašek, Šlechtické rody
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008,
s. 212 (se soupisem literatury k dějinám rodu); nekrolog in: Tagesbote aus
Mähren und Schlesien 22. 4. 1901, s. 3.
 
Pavel Cibulka
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:1812]]
[[Kategorie:1812]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1901]]
[[Kategorie:1901]]
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 10. 6. 2017, 08:33

Friedrich d’ELVERT
Narození 4.3.1812
Místo narození Brno
Úmrtí 22.4.1901
Místo úmrtí Brno
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

44- Právník
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47698

d’ELVERT, Friedrich, * 4. 3. 1812 Brno, † 22. 4. 1901 Brno, soudce, politik

Byl synem francouzského emigranta a mladším bratrem Christiana Friedricha (1803–1896), historiografa a brněnského starosty. 1833 absolvoval studia práv na olomoucké univerzitě. Působil u moravsko-slezských soudních úřadů v Brně: 1848 se stal tajemníkem zemského práva, 1850 náměstkem generálního prokurátora, 1854 vrchním státním zástupcem a 1869 prezidentem zemského soudu. 1874 opustil aktivní státní službu a zahájil druhou etapu veřejného působení. 1878–84 zasedal na moravském zemském sněmu jako poslanec za ústavověrný velkostatek ve skupině nesvěřenských velkostatků. 1881–97 zasedal ve správní radě Moravské zemské hypotéční banky. Do předsednictva této rady, jejíž členy schvaloval sněm, byl naposledy zvolen 1896 v 84 letech a funkci jednoho z ředitelů banky opustil ze zdravotních důvodů až sám. Jeho hrob se nachází na brněnském Ústředním hřbitově.

Za činnost ve státních službách získal komturský stupeň i kříž Řádu Františka Josefa I., Řád železné koruny III. třídy a titul dvorního rady. 1875 byl povýšen do dědičného stavu rakouských svobodných pánů a v šlechtické hierarchii tak překonal svého známějšího bratra. Dvakrát se oženil, poprvé s Josefinou, svobodnou paní von Hopfenovou (1829–1860), a podruhé s Gabrielou von Wichovou. Z prvního sňatku pocházel syn Heinrich (1853–1926), pozdější předseda Německé pokrokové strany na Moravě.

L: Heller 2 (1888), s. 24; BL 1, s. 309; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 212 (se soupisem literatury k dějinám rodu); nekrolog in: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 22. 4. 1901, s. 3.

Pavel Cibulka