ANGER Mořic Stanislav 12.3.1844-2.8.1905: Porovnání verzí
(ANGER_Mořic_Stanislav_12.3.1844-2.8.1905) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.3.1844 | | datum narození = 12.3.1844 | ||
| místo narození = Sušice | | místo narození = Sušice | ||
| datum úmrtí = 2.8.1905 | | datum úmrtí = 2.8.1905 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ANGER, Mořic Stanislav,''' ''* 12. 3. 1844 Sušice, † 2. 8. 1905 Praha, dirigent, hudební skladatel'' | |||
Absolvoval reálku v Písku a ve Vídni, studia na pražské technice | |||
nedokončil. Hudbu studoval v Písku, ve Vídni a v Praze, | |||
housle u M. Mildnera a J. Řebíčka, kompozici u Josefa B. | |||
Förstera. Jako druhý houslista kapely Karla Komzáka přešel | |||
v říjnu 1862 do orchestru nově otevřeného Prozatímního | |||
divadla. Od 1868 byl kapelníkem divadelní společnosti Pavla | |||
Švandy ze Semčic v Plzni, kde se oženil s herečkou Františkou | |||
Pštrossovou. V 70. letech střídal působiště: Salcburk a Bad | |||
Ischl (1870), Vídeň (1873), Olomouc (1874) a Štýrský Hradec | |||
(1875–81). V Praze byl 1881–1905 druhým kapelníkem | |||
pražského Národního divadla, 1888–1901 regenschorim | |||
u křižovníků. Kritika oceňovala jeho kapelnickou pohotovost | |||
a úsilí o celkovou jevištní působivost díla, na niž kladl větší | |||
důraz než na vypracování detailů. V Národním divadle měl | |||
na starosti repertoár od klasických oper až po veristické, s těžištěm | |||
v romantických dílech. Řídil rovněž operety, balety, | |||
výpravné hry, hudbu k živým obrazům a činohrám. Dirigoval | |||
premiéru Dvořákova Dimitrije (1882) i druhé nastudování | |||
(1901). Poprvé uvedl na scénu Národního divadla operu zahraničního | |||
autora, a to Bizetovu Carmen (1884). K jeho nejvýznamnějším dirigentským výkonům patřilo nastudování | |||
Verdiho Othella (1888) a Falstaffa (1893). Jako skladatel se | |||
v Národním divadle představil komickou operou Záletníci | |||
(1882). Značné obliby dosáhl A. pohádkový balet Štědrovečerní | |||
sen na libreto Augustina Bergra (Národní divadlo, | |||
1886). Rozsáhlá a často anonymní byla spolupráce s činoherními | |||
režiséry, do jejichž her pohotově komponoval hudbu, | |||
včetně velkých baletních a tanečních čísel (mj. ke hrám | |||
W. Shakespeara). Zvláště úspěšný byl v komickém žánru. | |||
'''D:''' Záletníci (opera 1882); Štědrovečerní sen (balet 1886); scénická hudba: | |||
Adámek, Salomena (1883); W. Shakespeare, Macbeth (1884); J. K. Tyl, | |||
Strakonický dudák (1885); L. Stroupežnický, Krištof Kolumbus (1886); J. K. | |||
Tyl, Jiříkovo vidění (1887); J. Vrchlický, Soud lásky (1887); J. Zeyer, Doňa | |||
Sanča (1897); A. Jirásek, Vojnarka (1901); Paul, Nový clown (1903); J. K. | |||
Tyl, Tvrdohlavá žena (1903); J. Verne – d’Ennery, Děti kapitána Granta | |||
(1903); V. P. Plumlovská, Pohádka o Sněhurce (1904, s F. Vachem); písně | |||
a sbory. | |||
'''L:''' V. V. Zelený, in: Dalibor 2, 1883, s. 424; H. Palla, tamtéž, s. 464; Z. [V. V. | |||
Zelený], tamtéž 9, 1887, s. 22; anonym, tamtéž 16, 1894, s. 172; Z. Nejedlý, | |||
in: Osvěta 35, 1905, s. 853; Dalibor 27, 1905 s. 276n.; OSN 2, s. 320, | |||
28, s. 44; Bartoš, PD opera; L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1944; | |||
J. Paclt, Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, in: Prolegomena | |||
scénografické encyklopedie 7, 1971, s. 111n.; A. Špelda, Slavní plzeňské | |||
opery, 1986; ND a jeho předchůdci, s. 10 (soupis premiér); HS 1, s. 30; | |||
Pazdírek 1, s. 15; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění | |||
a fakta, 2002, passim. | |||
'''P:''' SOA Klatovy. | |||
Lenka Mráčková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1844]] | [[Kategorie:1844]] | ||
[[Kategorie:Sušice]] | [[Kategorie:Sušice]] | ||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 18. 2. 2016, 07:33
| Mořic Stanislav ANGER | |
 | |
| Narození | 12.3.1844 |
|---|---|
| Místo narození | Sušice |
| Úmrtí | 2.8.1905 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39386 |
ANGER, Mořic Stanislav, * 12. 3. 1844 Sušice, † 2. 8. 1905 Praha, dirigent, hudební skladatel
Absolvoval reálku v Písku a ve Vídni, studia na pražské technice nedokončil. Hudbu studoval v Písku, ve Vídni a v Praze, housle u M. Mildnera a J. Řebíčka, kompozici u Josefa B. Förstera. Jako druhý houslista kapely Karla Komzáka přešel v říjnu 1862 do orchestru nově otevřeného Prozatímního divadla. Od 1868 byl kapelníkem divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic v Plzni, kde se oženil s herečkou Františkou Pštrossovou. V 70. letech střídal působiště: Salcburk a Bad Ischl (1870), Vídeň (1873), Olomouc (1874) a Štýrský Hradec (1875–81). V Praze byl 1881–1905 druhým kapelníkem pražského Národního divadla, 1888–1901 regenschorim u křižovníků. Kritika oceňovala jeho kapelnickou pohotovost a úsilí o celkovou jevištní působivost díla, na niž kladl větší důraz než na vypracování detailů. V Národním divadle měl na starosti repertoár od klasických oper až po veristické, s těžištěm v romantických dílech. Řídil rovněž operety, balety, výpravné hry, hudbu k živým obrazům a činohrám. Dirigoval premiéru Dvořákova Dimitrije (1882) i druhé nastudování (1901). Poprvé uvedl na scénu Národního divadla operu zahraničního autora, a to Bizetovu Carmen (1884). K jeho nejvýznamnějším dirigentským výkonům patřilo nastudování Verdiho Othella (1888) a Falstaffa (1893). Jako skladatel se v Národním divadle představil komickou operou Záletníci (1882). Značné obliby dosáhl A. pohádkový balet Štědrovečerní sen na libreto Augustina Bergra (Národní divadlo, 1886). Rozsáhlá a často anonymní byla spolupráce s činoherními režiséry, do jejichž her pohotově komponoval hudbu, včetně velkých baletních a tanečních čísel (mj. ke hrám W. Shakespeara). Zvláště úspěšný byl v komickém žánru.
D: Záletníci (opera 1882); Štědrovečerní sen (balet 1886); scénická hudba: Adámek, Salomena (1883); W. Shakespeare, Macbeth (1884); J. K. Tyl, Strakonický dudák (1885); L. Stroupežnický, Krištof Kolumbus (1886); J. K. Tyl, Jiříkovo vidění (1887); J. Vrchlický, Soud lásky (1887); J. Zeyer, Doňa Sanča (1897); A. Jirásek, Vojnarka (1901); Paul, Nový clown (1903); J. K. Tyl, Tvrdohlavá žena (1903); J. Verne – d’Ennery, Děti kapitána Granta (1903); V. P. Plumlovská, Pohádka o Sněhurce (1904, s F. Vachem); písně a sbory.
L: V. V. Zelený, in: Dalibor 2, 1883, s. 424; H. Palla, tamtéž, s. 464; Z. [V. V. Zelený], tamtéž 9, 1887, s. 22; anonym, tamtéž 16, 1894, s. 172; Z. Nejedlý, in: Osvěta 35, 1905, s. 853; Dalibor 27, 1905 s. 276n.; OSN 2, s. 320, 28, s. 44; Bartoš, PD opera; L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1944; J. Paclt, Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, in: Prolegomena scénografické encyklopedie 7, 1971, s. 111n.; A. Špelda, Slavní plzeňské opery, 1986; ND a jeho předchůdci, s. 10 (soupis premiér); HS 1, s. 30; Pazdírek 1, s. 15; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, passim.
P: SOA Klatovy.
Lenka Mráčková